Neziskové organizace

                Jsou to organizace, které svůj výtěžek dělí mezi své zakladatele, vlastníky a správce. Následně pak ale musí svůj zisk vložit do svého poslání, kvůli kterému byla vytvořena (pomoci bezdomovcům, podpora menšin, podpora útulků např.). Nejedná se tedy o obchodní společnosti s podnikatelským záměrem. Mezi tyto organizace také patří různé organizační složky státu a spolky. Existují dva druhy “neziskovek“, nestátní a příspěvkové organizace.
Žena na ulici
·         Nestátní (NNO) Tento typ neziskových organizací není zřízen státem, ani lokálním governmentem (tedy obcí, krajem nebo zemí). Jedná se tedy o občanská sdružení, která se aktivně angažují ve společenském dění. Jiná varianta jsou spolky, tedy občanská sdružení, která realizují různé soukromé zájmy v rámci skupiny.
·         Příspěvková organizace Jedná se o jednu z více forem veřejného ústavu. Jedná se o veřejnoprávní neziskovou organizaci, jejichž právnickou osobou je člověk, který byl zřízen k plnění úkolů ve veřejném zájmu.
                Kam jdou peníze z neziskových organizací?   Na tuto otázku se ptá mnoho Čechů, a proto se v roce 2018 uskutečnil průzkum s agenturou IPSOS a zúčastnilo se ho 1000 lidí ve věku 18 až 65 let. Z výsledků jasně vyplynulo, že dotázaní přispívají jen organizacím, kterým věří. Více než pětina lidí je toho názoru, že podporovat by se měli hlavně projekty zaměřené na Českou republiku, například ADRA.
                 „ADRA je organizace, která pomáhá jak v zahraničí, tak v Česku. Věříme, že v naší široké paletě aktivit si každý najde něco, co ho osloví. Trend, který ukazuje, že dárci spíše preferují možnost přispívat na konkrétní věci než na projekty, vnímáme dlouhodobě. Dárcům se snažíme v tomto vyjít vstříc například skrze portál eDonation.cz, kde je možné darovat prostředky na konkrétní položky v projektech, například na nádrže na vodu pro rodiny syrských uprchlíků v Libanonu,“ říká Karolína Emanuelová, vedoucí oddělení komunikace organizace ADRA.
Znak UNICEF

                Bohužel, Češi jsou k neziskovkám velmi obezřetní, hlavně po roce 2018, kdy se masivně zvýšila migrace, kdy pomáhali uprchlíkům. Nemalý podíl na tom mají i media, která vydávají falešná obvinění a hoaxy, které bývají velmi často přitažené za vlasy.

Není to jen o rozdávání radosti

Cirkus má opravdu dlouhou tradici, i když první pokusy nebyly zdaleka tak okázalé jako vystoupení v našem století. Inspirace pro takovou zábavu vznikla hodně dávno, někdy ve středověkém Římě.
V naší zemi se cirkusové vystoupení začalo objevovat v počátku 19. století, kdy čeští artisté cestovali se zahraničními výpravami. Teprve v druhé polovině 19. století byl na Dobytčím trhu v Praze postaven první stálý cirkus.
Hadí žena
S rozvojem dopravy se z tohoto umění stala výnosná a rozšířená živnost, která si prošla rázným vývojem. Z předvádění mrzáků, provazochodců a vypelichaných lvů, se v cirkuse děti pobaví s klauny, zkusí si jízdu na poníkovi, někdy se nechají vtáhnout do představení kouzelníka. Dospělí se zase rádi podívají na krásné krasojezdkyně a dechberoucí akrobaty.
To, co je ožehavým tématem dneška, je drezura zvířat, jejich život mimo manéž, a hlavně jejich způsob přezimování. Pod nátlakem veřejnosti už v mnoha zemích přítomnost zvířat v cirkusech zakázal zákon.
Čechům to ještě chvíli potrvá, než pochopí, že za odevzdaným chováním slona s míčem nebo za hopsáním velkého lva, nebo dováděním nezbedné opice je schované zvířecí utrpení.
Copak v dnešní době musíme držet lva, pána džungle, v staré kleci vyrobené z maringotky a od mládí ho týrat a nutit na povel běhat a skákat. Nechat ho celý jeho život zavřeného v kleci na parkovišti anebo na cestách? Musíme slona, který má opravdu dobrou paměť, nutit, aby si pamatovat ty desítky let v řetězech? Myslíte, že je medvěd nadšený z toho, že ho pod ranami bičem naučí jezdit na kole a on to musí donekonečna předvádět?
Akrobati v cirkuse
Copak v naší době, kdy si většina lidí může jet zvířata prohlédnout do jejich přirozeného prostředí a poznat, jak opravdu žijí a co umí, je nutné tuto přežitou tradici dodržovat? Nemáme v každém větším městě ZOO, kde i ta babička může vnoučata vzít na výlet a kde se naštěstí už snaží pro své chovance vytvářet lepší prostředí, než bylo ještě před pár desítkami let.
Kolik mrtvých a utýraných zvířat budou muset novináři objevit, aby se to změnilo k lepšímu?